Adventní čas byl plný písní a adventních příběhů, které jsme četli na pokračování. Potkala nás různá témata – svátek svaté Barbory, svaté Lucie, příběh biskupa Mikuláše, lidové tradice a zvyky. Stejně jako loni jsme si připoměli i to, jak se Vánoce slaví v jiných zemích. (Nejvíc nás zajímá Anglie a Francie, protože jejich jazyky se učíme.) Podnikli jsme výlet na Veselý kopec, zašli jsme na divadelní představení Vánoční kouzlo a celý adventní čas jsme věnovali skrytým dobrým skutkům, kdy jsme se drobnostmi snažili vzájemně si pomoct nebo potěšit jeden druhého. Neméně bylo tvoření. Náš ranní kruh postupně ozářily všechna čtyři svíčky na věnci, který jsme vlastnoručně vytvořili, odlévali jsme sádrové ozdobičky, vystřihovali barevné sněhové vločky nebo průsvitová přáníčka a věnovali se našemu oblíbenému pískování. V posledním předvánočním týdnu sice dost dětí chybělo, přesto jsme si užili i závěrečnou nadílku s originálními, většinou ručně vyráběnými dárečky.  

Fotky k nahlédnutí i na fb.

Rádi zpíváme a hrajeme na různé hudební nástroje. (Dokonce se nám ve škole rodí holčičí kapela s prvními autorskými songy!) Protože máme zatím děti v 1.-3. ročníku, volíme zejména písničky pentatonické a pustili jsme se do hry na pentatonické flétny.

Pentatonika využívá stupnici pouze pěti tónů a jde o jeden z nejstarších hudebních systémů. Vyskytuje se v mnoha lidových písních i v současné hudbě. Výhodou a důvodem, proč je velmi vhodná pro mladší děti (waldorfská pedagogika s ní pracuje do věku 9 let dítěte), je to, že velmi dobře ladí. Protože jsou zde jen celé tóny, nikoliv půltóny, nedochází k disharmoniím, což oceníme, zvláště hrajeme-li společně. A děti to opravdu velice baví. Zažívají, že jsou malými umělci, že umí hrát. Pentatonická hudba je plynoucí, neukončená, ponechává volnost, dává dětem prostor pro fantazii, vytváření živých obrazů, uklidňuje je. Není vázána na pevný rytmus, s ním zažneme pracovat až ke konci třetí třídy (a propojíme např. se zlomky v matematice). Dítě má tak dostatečný prostor si postupně samo objevit vnitřní řád. Jde o velmi dobrý základ pro hru na jakýkoliv další nástroj, zároveň atraktivní vstup do světa hudby pro děti, které k intenzivnímu hudebnímu vzdělávání nesměřují.

S flétnami začínáme ke konci první třídy. Děti si v rámci projektu Vlna vlastnoručně pletou pouzdro a pak do něj slavnostně dostávají svou dřevěnou flétničku. Hrajeme ve třídě a dokud není zima – i venku v přírodě. Vybíráme pouze písničky, které známe, ty, co jsme se nejprve naučili zpívat. Učíme se napodobováním (do třetí třídy bez potřeby not), hrajeme společně. Pokud někdo chce, zahraje písničku sám, anebo několik dětí doprovází na flétnu ostatní, kteří zpívají. Pokročilejší děti si chtějí už samy nějakou písničku připravit a ostatní děti ji naučit.

Hodně pracujeme s dechem a také rozpohybujeme jazyk jazykolamy na t, d. Před hrou na flétnu začínáme nejdříve prstovými cvičeními, hrami a uvolňováním zápěstí, zvlášť chlapci mívají ztuhlé ruce. V průběhu dne uvádíme různé činnosti básničkami. Je to tak i u hraní na flétny: Flétničko maličká, v tobě je písnička, já tě teď pohladím, s láskou tě probudím.

Posadíme postupně prstíky na flétnu:

Hejno ptáčků přiletělo,
na větvích se usadilo,
na hnízdech se zavrtěli,
aby dobrý spánek měli,
teď už spolu klidně sedí,
do daleka tiše hledí
a za malou chviličku
naučí nás písničku.

Každý ptáček na hnízdě má jméno: Honzík (tón H), Anička (A), Gustík (G), Emilka (E), Daník (D).

Stejně jako u výuky jazyků, na flétnu hrajeme krátce, ale téměř každý den. Podle mnoha studií zlepšuje aktivní muzicírování rozvoj matematických schopností u dětí, zapojují se podobná centra v mozku. A bez pochyb dokáže krásně vyladit den.

Během listopadu se zabýváme matematikou. Kromě toho na tento měsíc připadá také Martinská slavnost. Letos jsme se rozhodli, že na ni upečeme tradiční MARTINSKÉ PEČIVO. Ukázalo se, že právě s matematikou to souvisí opravdu hodně. Vzali jsme to totiž pěkně od začátku – nákupem.

Rozhodli jsme se, že se rozdělíme do dvou dvou skupinek. Obě napříč ročníky, tak, aby starší mohli vypomoct mladším dětem. Podle receptu jsme si připravili nákupní seznam. Už toto bylo zajímavé. Kolik co stojí? Dá se koupit 20 dkg mouky? V jakých baleních se prodávají vajíčka? Po tréninku s Hejného měnou (papírové mince v příloze k pracovním sešitům z matematiky), jsme se skutečnými penězi vyrazili do obchodu. Stále v týmech (bez pomoci dospělých), domluveni, kdo bude mít co na starost. Bez větších problémů se nám podařilo zorientovat se v obchodě, zvážit citrony, najít máslo, mouku i droždí, zaplatit a přepočítat si vrácené peníze. 

 
Následovala samotná příprava těsta – čtení receptu, práce podle postupu, vážení a odměřování. Pravda, u bezlepkové varianty jsme se trochu potrápili. Díky porovnání obou těst už ale víme, jak lepek funguje a proč se jmenuje lepek 
Válení, krájení, plnění povidly, tvarování rohlíčků do tvaru podkov i potírání vajíčkem jsme si mezi sebou zase rozdělili a týmová práce nám šla pěkně od ruky.
Než se daly plechy s voňavými dobrotami z trouby vytáhnout, zabývali jsme se ještě chvíli účtenkami z obchodu. Všimli jsme si, že každá skupina koupila droždí od jiného výrobce a jak se lišila cena. Nebo jsme koumali nad zaokrouhlováním desetin na celé koruny.

Od září jsou s naší partou dětí, teď už 1.-3. třída, dva průvodci – Pavla a Ivan a škola je jedno velké dobrodružství.

Začali jsme epochou matematiky, které jsme se v různých formách věnovali celý měsíc. Připomněli jsme si věci z loňského roku a pokračujeme v tom, na co jsme už zvyklí – v Hejného matematice proložené dynamickými rytmickými pohybovkami (waldorfská pedagogika) díky nimž si zažíváme čísla celým tělem. Na výpravách chodíme násobkové řady, řešíme slovní úlohy, nebo příklady různě šifrujeme. Každý podle své pokročilosti postupuje v pracovním sešitě, ale taky matematiku hodně propojujeme s praxí, což děti baví nejvíc. Společně jsme vyrobili skutečnou a funkční kozu na řezání dřeva. Uplatnili jsme při tom měření, ujasnili si, jaké vztahy jsou mezi jednotkami míry, naučili jsme se kótovat, zjistili jsme, co je to pravý úhel a hledali ho ve svém okolí. A nařezali jsme vlastnoručně dřevo na oheň. Matika umí pěkně zahřát u srdce!

Věnovali jsme se samozřejmě ještě velké řadě dalších věcí. Prožili jsme dvě tradiční podzimní slavnosti – Michaelskou a Václavskou (pořádal ji již tradičně Klub Šalamounek, jaká to byla paráda se můžete mrknout tady na videu!). V různých formách (čtení, vyprávění, dramatizace) jsme se při té příležitosti setkali s legendami o králi Václavovi a jeho babičce Ludmile, pátrali jsme, co je to Den české státnosti nebo po výrazu “patron české země”.

Z kulturních akcí jsme vyrazili jsme na divadelní představení Šmodrcha, strávili dopoledne na zajímavém programu v městské knihovně a navštívili jsme výstavu chovatelů. Nejzajímavější byl ale výlet k manželům Jasanským do Brda u Luže (úspěch mělo přejmenování vesnice na Brno u Louže), kde jsme zjistili, co je to permakulturní zahrada a prozkoumali ji, seznámili jsme se s chovem koz a dokonce zkusili kozy podojit. Na závěr nás čekal program s muzikohraním. Zahráli jsme si na roztodivné nástroje, zazpívali. Nejvíc jsme si užívali bubnování a dirigování naší pomyslné kapely. Krom všeho výše uvedeného pokračujeme v angličtině (a brzy se připojí i naše oblíbená francouzština), hrajeme na pentatonické flétny, hodně času trávíme v terénu, kde pracujeme s mapou a buzolou. Naučili jsme se poznávat velké množství hub. V řece Doubravce máme místo, kam chodíme pozorovat raky.

Podívejte se na fotky 😉

Ze srdce děkujeme všem, kdo jste nás podpořili na Startovači! I po odečtení nákladů spojených s kampaní nám zůstane pěkná částka, za kterou nakoupíme vybavení a pomůcky pro školu a taky pro naše „školkové parťáky“ z Šalamounkova Dvorečku.

Srdečně Vás zveme na setkání, které mělo původně být spíš interní, ale rozhodli jsme se jej rozšířit na širší veřejnost. Pokud tedy máte v pondělí čas, přijďte mezi nás!
Paní Renata Krásová, která k nám přijede z Prahy, bude mluvit o tom, jakým vývojem si dítě prochází ve věku 6 – 15 let, jak na potřeby dětí v každém roce/ročníku reagovat v oblasti výuky a vzdělávání, jak rovnoměrně podporovat a rozvíjet myšlení, cit i vůli, aby dítě nebylo jednostranně zatěžováno. A v neposlední řadě, jak vše probíhá v praxi ve waldorfských základních školách.
Bude prostor pro dotazy.

NA PROJEKT MRKNĚTE SEM 😉

 

Děti, které nastoupí od září do 1. třídy Svobodné školy Chotěboř, budou v následujícím školním roce oficiálně vedeny v režimu domácího vzdělávání. Je proto nutné zapsat je ke škole, kde bude jednou za půl roku probíhat přezkoušení. Spolupracujeme s chotěbořskou ZŠ Buttulova, proto doporučujeme prvňáčky zapsat právě tam.

Zápis dětí do 1. třídy proběhne v pátek 7. dubna 2017 od 14.00 do 17.00  v ZŠ Buttulova

Při zápisu uveďte, že dítě bude chodit do Svobodné školy Chotěboř.

Do 1. ročníku se zapisují všechny děti, které do 31. srpna 2017 dovrší šestý rok věku – tedy i ty, u kterých je zřejmé, že jim bude navržen odklad školní docházky.

Rodiče nebo jiní zákonní zástupci, kteří přicházejí s dítětem k zápisu do 1. třídy, předloží svůj občanský průkaz a rodný list dítěte.

Pro rodiče, kteří nemohou ze závažných důvodů s dítětem přijít k zápisu 7. dubna 2017 bude proveden zápis v náhradním termínu – v pondělí 10. dubna 2017 od 14.00 do 16.00.

Zároveň doporučujeme co nejdříve kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu a domluvit si tam termín, čekací doby jsou velmi dlouhé! K tomu, aby ředitel školy mohl povolit domácí vzdělávání, je nutné vyjádření PPP. Nejbližší je v Havl. Brodě, ale je možné zkusit i Žďár n/S apod.

Při výuce čtení na 1. stupni klasické školy je zažitý postup nácviku čtení od písmene, přes slabiky, slova až po věty. Pozornost je zaměřena zejména na trénování a zdokonalování techniky čtení. Existuje ale i jiná možnost, jak přivést děti k tomu, aby četly dobře a hlavě s radostí.

Vychází z toho, že doba, kdy dítě dozrává ke čtení, je u každého trochu jiná. A také z předpokladu, že čtení není pouhou schopností znát písmena a díky nim zjistit, jaká slova jsou obsažena ve větě. Cílem čtení je jít pod povrch textu, porozumět mu, vnímat jej i s dalšími souvislostmi, poselstvími či ponaučeními. Odhalit i to nevyslovené. Schopnost dávat si přečtené do vztahu s vlastními zkušenostmi a prožitky. S tím samozřejmě postupně pracuje i klasický školní systém. My však odtud s dětmi ke čtení rovnou vycházíme, stejně jako řada dalších alternativních škol.

Epochy českého jazyka koncipujeme tak, že se děti postupně seznamují s jednotlivými písmeny. Ke každému novému znaku se pojí dynamické pohybové aktivity, příběh a krátká říkanka, v níž se dané písmeno často vyskytuje. Písmeno “K” se tak například stává kovářem s kladivem v ruce. Děti chodí společně po kruhu a odříkávají si například: Kladivem na kovadlinu, jenom kovář zná tu dřinu. Kovej, kovej, kováři, ať se dílo podaří. Koně vrané zapřahají, podkověnky nové mají. Pokaždé, když uslyší souhlásku K, mohou dupnout, tlesknout apod., čímž se učí identifikovat hlásku ve slově. Následně si do sešitu kreslí obrázek písmene K jako kováře.

Podobně se pak již známá písmenka procvičují. Vymýšlíme slovo začínající na dané písmeno tak, aby obsahovalo dané písmeno právě dvakrát, aby v něm bylo dané písmeno co nejvíce, aby na dané písmeno končilo… Máme ve třídě písmena vyřezaná z kartonu, která děti například dostanou do rukou za zády a hádají je podle tvaru, či písmena vystřižená ze smirkového papíru a nalepená na destičky (Montessorri pomůcky) – děti hmatem poslepu určují písmeno. Slova krokujeme, vytleskáváme nebo vyťukáváme počty hlásek a slabik. Pomocí předmětů nebo pohybů zaznamenáváme dlouhé a krátké slabiky. Hrajeme “autobus”, kde na poslední písmeno z předchozího slova vymýšlíme další. Písmenka máme na kartičkách, na dřevěných kolečkách i ve formě malované kamínkové abecedy. Z nich skládáme při různých příležitostech slova, která postupně čteme, a to klidně popředu i pozpátku.

Ve třídě máme vyvěšené říkanky k jednotlivým písmenkům a již zažité básničky si děti opisují do sešitu. Tím, že pracují s důvěrně známým textem, se jim písmenka sama od sebe spojují a děti je začínají číst.

I pro děti, které již před nástupem do školy písmena znají, tímhle vším znaky získávají nové vrstvy a prostřednictvím příběhu, rytmu, vizuálních, hmatových i pohybových vjemů si je opravdu hluboce prožívají a upevňují.

Příběhy, čtení a vyprávění jsou jednou z nejdůležitějších složek našeho programu. Každý týden zpravidla pracujeme s novou pohádkou. K příběhu se po několik dní vracíme, děti se pokouší jej převyprávět, případně sehrát jako divadlo nebo propojit s výtvarnou aktivitou. Ke čtení nerozlučně patří také schopnost soustředit se, všímat si detailů v textu, naslouchat i sdílet postřehy a zážitky.

A právě to je podle nás cesta, jak přistupovat ke čtení u malých dětí. Navést je k tomu, že čtení je klíč k fascinujícímu světu příběhů, informací a fantazie. Děti mají přirozenou touhu číst. Rozlousknout ten oříšek a přijít na to, jak. V podnětném prostředí není problém, aby si ke čtení dítě přišlo samo od sebe.

Naši žáčci se zájmem reagují na psané informace ze svého okolí. Všímají si nápisů a cedulí a s nadšením je čtou. Nemáme žádnou společnou čítanku, ale děti se s různými texty ve škole setkávají a mají logicky chuť i potřebu je přečíst. Úroveň čtení u našich dětí je různá. Některé si spojují zatím slova a jednoduchá sousloví, ale máme i prvňáčky, kteří zvládají delší texty psané velkými písmeny (už si třeba doma před spaním čtou knížku), někteří dokonce i malými písmeny, jež nasávají společně s látkou 2. ročníku. Respektujeme to a přistupujeme ke každému individuálně. Osvědčuje se také přizpůsobovat obsah textů zájmu konkrétního dítěte. Pracujeme na vybudování knihovničky v rámci třídy tak, aby děti byly s knihami v kontaktu. Ctíme to, že čtení by mělo od samého počátku přinášet radost a uspokojení a naším hlavním cílem je podpořit u dětí pozitivní vztah k němu.