Author: Petra Polívková

Školní den u nás nezačíná zvoněním a zasednutím do lavic. Začíná tak, že se sesedneme do kroužku a povídáme si. K čemu je to dobré? Kruh je prastará forma lidské komunikace, v níž jsou všichni na rovnocenné pozici. Umožňuje spolupráci, komunikaci a sdílení. Koncentraci a ztišení podporuje i zapálená svíčka. Připomínáme si, co je za den a jaký máme měsíc, vzpomínáme na předchozí den, na zážitky z rána, mluvíme o tom, čeho jsme si po cestě do školy všimli venku, jak se mění příroda, jaké je počasí… Každý má svůj prostor říct to, co potřebuje. Děti mají možnost podělit se o svou aktuální náladu, učí se formulovat vlastní pocity. Mluvíme o tom, co se komu stalo, co ho potěšilo nebo se mu naopak nelíbilo.
Aby sdílení v kruhu fungovalo, máme pro něj svá pravidla. Učíme se navzájem poslouchat, neskákat si do řeči, vnímat to, co druhý sděluje. Nehodnotíme a nekomentujeme pocity ostatních, máme i právo se k tématu nevyjádřit. Věci probírané v kruhu jsou jen mezi námi, nevynášíme je ven a nevyprávíme nikomu jinému. Pedagog je někdo, kdo kruh vede a je zodpovědný za to, že pravidla budou dodržována, ale není v nijak nadřazené roli. Je to ideální způsob, jak se na děti naladit a aktuální situaci pak přizpůsobit následující program. Někdy je třeba navázat dynamickým cvičením, jindy diskuse volně přejde v řešení zajímavého problému.
Schopnost zapojit se v ranním kruhu se měsíc od měsíce mění. V září polovina dětí skřítka Lesníčka (slovo má jenom ten, kdo ho zrovna drží v ruce) tiše poslala v kruhu dál. Dnes už každé dítě dokáže něco kamarádům sdělit. A  nejen to – běda, jak někdo druhého přeruší – v tom okamžiku se vymrští ruka přerušeného nad hlavu: “Já mám slovo!“.
To, že máme prostor o věcech podle potřeby volně mluvit, pomáhá upevňovat zdravé klima a vztahy ve třídě a předchází tak komunikačním i sociálním problémům, jako je například šikana apod.

V předvánočním čase jsme se s dětmi seznámili s příběhem o narození Ježíška. Zjistili jsme, jak se Marii a Josefovi zjevil anděl Gabreil, proč jeli do Betléma a Marie porodila ve chlévě. Také jsme se dozvěděli, jak se jmenovali tři mudrcové a jaké dary Ježíškovi donesli. Povídali jsme si o králi Herodovi a o tom, proč se Josef s Marií a Ježíšem vydali do Egypta. Příběh jsme chronologicky skládali z obrázků, mluvili jsme o hlavních a vedlejších postavách, o tom, co je v příběhu hlavní motiv a co se dělo před ním a po něm. Příběh jsme situovali místně i časově. Každý si  na konci svůj příběh vložil do portfolia, kam si ukládáme výstupy ze všech předmětů, na kterých pracujeme. Právě portfolio bude důležitý prvek při hodnocení našich žáků.

[Ukázat prezentaci]

V předvánočním čase jsme také zašli do chotěbořského muzea na Vánoční výstavu. Obdivovali jsme obložený staročeský stůl, betlémy, ozdobené stromky.

[Ukázat prezentaci]

V dalším prosincovém týdnu jsme měli již druhou narozeninovou slavnost v tomto školním roce. Je dobré, když se oslavy může zúčastnit aspoň jeden z rodičů, v lepším případě celá rodina. Při rituálu oslavenci přejeme, hrajeme a zpíváme mu písničky, čteme narozeninový příběh, předáváme dárečky.

Po delší době jsme také vyrazili zkontrolovat náš domeček do lesa a začali jsme barvit ovčí vlnu, z rouna si také tvořili míček metodou suchého plstění. Stále pokračuje epocha českého jazyka, každý týden tedy přibývají nová a nová písmenka, která zapisujeme a čteme. V době adventu si čteme různé vánoční příběhy, vyprávíme si o tradicích a zvycích. Některé si i zkoušíme. Také jsme začali experimentovat a manipulovat s papírovými „parketami“, se kterými pokrýváme podlahy dle určitých kritérií a požadavků. Pokusem a omylem se tak seznamujeme s rovinou, rozvíjíme prostorovou představivost a kombinatoriku žáků. Je to jedna z dalších Hejného metod. Vystřihovali vločky z papíru, kterými jsme zasněžili třídu a hráli na mráz – pomocí rozfoukávání modré tuše jsme malovali „na okna“. Ve vzniklých ornamentech jsme hledali asociativní obrázky a tvary.

V epoše českého jazyka jsme se pracovali s písmenky A a E. Ke každému písmenku si říkáme příběh a básničku. Společně poté vymýšlíme slova, která začínají na dané písmeno, obsahují ho právě jednou, dvakrát, třikrát. Snažíme se přijít na co nejkratší slovo, které dané písmeno obsahují či naopak nejdelší. Slova vytleskáváme, krokujeme, počítáme jejich slabiky. Druhý den poté zapisujeme písmena do sešitu a kreslíme k nim obrázek z příběhu. V pátek také děti dostaly pracovní list na počáteční písmena slov a procvičení písmen.
Poté jsme si povídali o tom, že v době adventu se těšíme hlavně na Vánoce. Přicházejí ale i menší svátky a slavnosti, na které bychom neměli zapomínat – sv. Ondřej (30. listopadu) , sv. Barbora (4. prosince), sv. Mikuláš (6. prosince).  Jak slavíme tyto svátky dnes? Jak je slavili lidé dříve? Děti vyprávějí o svých adventních kalendářích, co mají doma.
Po přestávce se pouštíme do pokusů. Naše děti zajímá počasí, jak se mění v daném ročním období apod. Při procházkách a výpravách si všímají měnící se přírody kolem sebe. A tak jsme se nad nimi společně zamýšleli i ve třídě. Nejprve jsme pozorovali sníh, jak se mění na vodu, tu jsme poté vařili a všimli si vznikající páry. Tu jsme opět zchladili a místo páry se objevily kapky vody. Čím to je? Na čem tyto změny závisí? A jak se to projevuje v přírodě? (Koloběh vody). Na druhý pokus jsme potřebovali svíčku. Zapálili jsme jí ve dveřích mezi studenou chodbou a vytopenou třídou a bedlivě pozorovali plamen.  A čeho jsme si všimli? V horní úrovni zárubní se plamen naklání ven z místnosti do chladné chodby. V dolní úrovni se naklání dovnitř do místnosti. Uprostřed zůstane plamen rovný. Čím to je? Teplý vzduch se v místnosti drží nahoře a studený dole. Když otevřeme dveře do chladné chodby, začne proudit teplý vzduch ven z místnosti do chladné chodby a naopak studený vzduch z chodby do místnosti. Plamen svíčky se vždy naklání ve směru proudění. V přírodě se pak i díky tomu pohybují mraky po nebi. Na třetí pokus jsme potřebovali dvě svíčky a sklenici. Obě jsme současně zapálili, jednu z nich zakryli sklenicí. Co se stane? A proč? Oheň potřebuje ke svému hoření jen jednu ze složek vzduchu a tou je kyslík (stejně jako člověk). Proto po spotřebování kyslíku plamen svíčky zhasne. Poslední pokus se nám bohužel vyvedl jen na chvilku, zahlédli ho jen bystré oči. Do mísy s vodou jsme ponořili zrcátko, svítili jsme na něj baterkou, za baterku dali bílý papír, na něm se má ukázat duha. Více informací o duze jsme poté četli z knihy o počasí. Ze všech pokusů si děti udělaly obrázek s popisky, aby si i za čas vzpomněly, co na vlastní oči viděly.
V poslední části dne jsme si přečetli příběh o pejskovi a kočičce, jak právě oni slavili Mikuláše a poté černým uhlem kreslili čerty na papír. Kdo chtěl, vy zbylém čase mohl vyrobit čerta z ovčího rouna.

V letošním roce jsme v provizorních prostorách v obchodní akademii spolu s Šalamounkovým Dvorečkem. Díky tomu můžeme našim žáčkům nabídnout družinu od 7 hod. ráno před vyučováním až do 16 hod. po jeho skončení. Děti jsou pohromadě v herničce dětského klubu, která je vybavena hračkami z přírodních materiálů. Letos k nám také každý pátek chodí do školy předškolačka Emička, která se zapojuje do programu školních dětí. V družině mají děti možnost pokračovat na činnostech z dopoledne, nebo si hrají. Hodně času teď tráví také pletením na prstech.

Adventní spirála je spirálou radosti, obrazem naší cesty dovnitř, do našeho nitra, kde je ukryté světlo, které lze nalézt a vynést na povrch a kterým můžeme prosvětlit vše kolem nás.

Toto předvánoční setkání bývá hlubokým zážitkem pro děti i jejich rodiče. Je to čas ztišení a očekávání. My jsme ho prožili v odpoledních hodinách v pátek 25. listopadu. Děti při zvuku houslí a zpěvu prošly spirálou z chvojí rozzářenou svíčkami až ke středu, kde si každý mohl zapálit své vlastní světlo. Tato akce bývá jedna z nejoblíbenějších a i tentokrát jsme si to opravdu užili.

Tato slavnost vychází z historických kulturních hodnot. My se snažíme dětem přiblížit autentický prožitek z těchto událostí a propojit jednotlivé předměty do smysluplného celku, který pak dítěti nabídne lepší pochopení kontextu toho, co se učí a vztahuje se k dané době.

Téměř každý měsíc pořádáme slavnost ve spolupráci s Šalamounkovým Dvorečkem a se Svobodnou školou Chotěboř, kam zveme naše děti s rodinami, kamarády a také kohokoliv z širší veřejnosti. V minulých měsících jsme společně prožili Svatováclavskou slavnost a Michaelské setkání. Dne 11. listopadu pak velice úspěšně proběhla slavnost konaná v den sv. Martina. Je to slavnost, která využívá toho, že se brzy stmívá. Nicméně kdo chtěl, mohl přijít do prostorů dětského klubu Šalamounkův Dvoreček už kolem 15:00 a vyrobit si vlastní lucerničku. Starší děti si jí vyráběly polepováním sklenic kousky barevného hedvábného papíru, mladší děti si mohly obalit skleničky v krupici či soli. Před pátou hodinou, když už se stmívalo, jsme společně vyrazili k zahradě, kterou Dětský klub Šalamounkův Dvoreček využívá. Tam jsme zhlédli stínové divadlo, představující příběh sv. Martina. Tu jsme zaslechli volání o pomoc! Vydali jsme se po zvuku a našli světýlko, které nás dovedlo až ke starému žebrákovi. Bylo štěstí, že děti z Dětského klubu Šalamounkův Dvoreček dopoledne upekly rohlíčky, o které jsme se mohli se žebrákem rozdělit. Ten nám na oplátku daroval světýlko a my jsme si mohli rozsvítit naše lucerničky. Pak jsme měli to štěstí, že jsme viděli i sv. Martina, který přijel na koni! Byl moc hodný, protože nabídl žebrákovi svůj plášť. Pak se vydal na koni vpřed a my jsme ho s lucerničkami v ruce doprovázeli. Dovedl nás zpět k zahradě, kde jsme našli poklad – perníkové rohlíčky a malé přívěsky na krk, vyrobené z podkováků. Nakonec děti prozkoumávaly zahradu zahalenou do tmy a rodiče mezi tím mohli popít horký čaj a ochutnat různé varianty martinských rohlíčků. I přes sychravé počasí nás přišlo hodně a setkání se opravdu povedlo. Teď už se pomalu začínáme těšit na Adventní spirálu, nebo Tříkrálovskou slavnost. Srdečně vás na obě výše uvedené slavnosti zveme. Termíny slavností jsou uvedeny na facebooku Dětského klubu Šalamounkův Dvoreček a Klubu Šalamounek.

I v listopadu se ve Svobodné škole dělo plno zajímavých věcí.

Na jedno dopoledne nás přišla navštívit paní ředitelka ze ZŠ Buttulova, PaedDr. Zdenka Kőnigsmarková. Těší nás, že s průběhem vyučování byla spokojena. Sama k němu mimo jiné uvedla: Hodina se mi líbila. Během celé doby byly všechny děti aktivní, plnily úkoly přiměřeně svým schopnostem, nikdo nečekal na pomalejšího, a i v rámci frontální části hodiny paní učitelka učivo diferenciovala. Ve druhé části hodiny dostali žáci každý úkol k počítání podle toho, co už umí. Kdo byl hotov, mohl se věnovat drobné ruční práci. Kdo potřeboval při řešení úloh pomoc paní učitelky, ten ji dostal. Bylo vidět, že hodina byla promyšlená, připravená pro každého žáka „na míru“.

Pro rodiče žáků Svobodné školy Chotěboř jsme zprovoznili elektronickou třídnici. Vedeme v ní podrobné záznamy o tom, jaká je náplň jednotlivých dní, včetně např. textů písniček a říkanek apod.
Postupujeme dál s písmenky, počítáním, angličtinou i francouzštinou, prožili jsme Martinskou slavnost a Adventní spirálu, vyráběli krmítko, lucerničky a tvořili věci k prodeji na adventní trhy. Stále chodíme často ven, připravujeme zahradu na zimu a několik dní jsme strávili v lese stavěním vlastního domečku.
Událostí byl také výlet do Vilémova. Ráno jsme si prohlédli vilémovský zámek a zahráli velké venkovní šachy. Prošli jsme se oborou a z posedu pozorovali zámecké daňky. Počasí nám přálo a tak jsme na zahradě u hájenky mohli rozdělat oheň a uvařit si polévku venku. Pohankové palačinky jsme už raději smažili uvnitř, s domácí jahodovou marmeládou neměly chybu.
Po obědě jsme spěchali do vedlejších Hostovlic za ovečkami. Nesli jsme jim spoustu suchého chleba. Jedna se dala zlákat a za intenzivního hlazení dětmi se majitelkou nechala i trochu ostříhat. Výměnou za chleba nám ovečka věnovala své ovčí rouno. Proč jsme chtěli vidět, jak se stříhá ovečka? Máme totiž s ovčí vlnou další plány. Chceme vědět, kde se bere klubko vlny, protože právě začínáme s pletením. Učíme se prožitkem, tak si chceme projít celým procesem. Získané ovčí rouno jsme pak ve škole prali. Děti si mohly vyzkoušet, kolik dá práce rouno alespoň trochu vyčistit. Voda byla dlouho špinavá a tak došlo na cvičení velké trpělivosti. Až rouno uschne, budeme ho česat a příst na kolovrátku. Pak ho budeme barvit a namotávat na klubko.
Už teď zkoušíme pletení na prstech, to překvapivě baví i kluky. A tak se rodičům, kteří si jdou do družiny vyzvednout své ratolesti, otevře nečekaný obrázek – děti sedí způsobně na koberci, na rukách pletení a soustředěně přehazují očka neustále poměřujíc, čí „šála“ je delší.
Později si budou děti vyrábět vlastní jehlice. Z upleteného obdélníčku si samy ušijí kabelku či taštičku se šňůrkou. Není asi třeba zdůrazňovat, co znamená pro tyto šesti až sedmileté děti, že jsou schopné vlastními rukama vytvořit něco tak smysluplného a krásného – vlněnou barevnou taštičku.

Proč dáváme velký prostor praktickým činnostem a ručním pracem
V koncepci naší školy se hodně inspirujeme waldorfskou pedagogikou. Vychází ze zkušenosti, že právě práce s jemnou motorikou je nezbytná pro rozvoj vůle, vytrvalosti a překonávání překážek. Používáním konečků prstů dochází k vytváření nových spojů v mozku, což má významný vliv na nervovou soustavu. V rytmické části epochového vyučování denně procvičujeme jemnou motoriku prstů za doprovodu říkanek. To celé v koordinaci s rytmizací končetin mimo jiné napomáhá tomu, že jsou u dětí následně eliminovány problémy se čtením, psaním a počítáním. Proto při jakékoliv činnosti v naší škole klademe důraz na rovnováhu myšlení, citu i vůle, vše je úzce spjato s pohybem, rozvoj pouhého myšlení by neměl dominovat.
Z těchto důvodů děti v první i druhé třídě v pracovních činnostech začínají plést. Už tato malá práce prozradí mnoho o zručnosti a temperamentu dítěte. Pletení je činnost, při které se obě ruce v souladu harmonicky vzájemně vyrovnávají, protože musejí pracovat společně. Je to rytmická činnosti, při které se školí nejen jemná motorika, ale také vůle až do konečků prstů. Pozornost při pletení – očka přece mohou vypadnout – nutí děti ke koncentraci.
Nebo výše zmíněná stavba „domečku“ (vypadá spíš jako chýše). Na tuto aktivitu se dá pohlížet jako na hru. Když při ní budete ale děti chvíli pozorovat, všimnete si, co všechno se zároveň učí. Vymýšlí, diskutují, hledají správné řešení i kompromis, nosí, zdvihají, řežou, poměřují, testují… Rozšiřují své povědomí o světě, o fyzikálních zákonitostech, trénují prostorovou představivost a paměť a v neposlední řadě jde o velkou lekci sociálních dovedností.

Máte chuť naučit se něco nového, podpořit dobrou věc, neformálně se potkat s lidmi z týmu Svobodné školy Chotěboř, Šalamounkova Dvorečku a Šalamounku a také s rodiči dětí, které je navštěvují? Zveme Vás na naše adventní dílny v rámci nichž tvoříme věci pro prodejní stánek na akci Staročeské Vánoce u kašny. Práce s přírodními materiály, jednoduché výrobky, které zvládnete i bez předchozích zkušeností 🙂