Přijít si ke čtení
Při výuce čtení na 1. stupni klasické školy je zažitý postup nácviku čtení od písmene, přes slabiky, slova až po věty. Pozornost je zaměřena zejména na trénování a zdokonalování techniky čtení. Existuje ale i jiná možnost, jak přivést děti k tomu, aby četly dobře a hlavě s radostí.
Vychází z toho, že doba, kdy dítě dozrává ke čtení, je u každého trochu jiná. A také z předpokladu, že čtení není pouhou schopností znát písmena a díky nim zjistit, jaká slova jsou obsažena ve větě. Cílem čtení je jít pod povrch textu, porozumět mu, vnímat jej i s dalšími souvislostmi, poselstvími či ponaučeními. Odhalit i to nevyslovené. Schopnost dávat si přečtené do vztahu s vlastními zkušenostmi a prožitky. S tím samozřejmě postupně pracuje i klasický školní systém. My však odtud s dětmi ke čtení rovnou vycházíme, stejně jako řada dalších alternativních škol.
Epochy českého jazyka koncipujeme tak, že se děti postupně seznamují s jednotlivými písmeny. Ke každému novému znaku se pojí dynamické pohybové aktivity, příběh a krátká říkanka, v níž se dané písmeno často vyskytuje. Písmeno “K” se tak například stává kovářem s kladivem v ruce. Děti chodí společně po kruhu a odříkávají si například: Kladivem na kovadlinu, jenom kovář zná tu dřinu. Kovej, kovej, kováři, ať se dílo podaří. Koně vrané zapřahají, podkověnky nové mají. Pokaždé, když uslyší souhlásku K, mohou dupnout, tlesknout apod., čímž se učí identifikovat hlásku ve slově. Následně si do sešitu kreslí obrázek písmene K jako kováře.
Podobně se pak již známá písmenka procvičují. Vymýšlíme slovo začínající na dané písmeno tak, aby obsahovalo dané písmeno právě dvakrát, aby v něm bylo dané písmeno co nejvíce, aby na dané písmeno končilo… Máme ve třídě písmena vyřezaná z kartonu, která děti například dostanou do rukou za zády a hádají je podle tvaru, či písmena vystřižená ze smirkového papíru a nalepená na destičky (Montessorri pomůcky) – děti hmatem poslepu určují písmeno. Slova krokujeme, vytleskáváme nebo vyťukáváme počty hlásek a slabik. Pomocí předmětů nebo pohybů zaznamenáváme dlouhé a krátké slabiky. Hrajeme “autobus”, kde na poslední písmeno z předchozího slova vymýšlíme další. Písmenka máme na kartičkách, na dřevěných kolečkách i ve formě malované kamínkové abecedy. Z nich skládáme při různých příležitostech slova, která postupně čteme, a to klidně popředu i pozpátku.
Ve třídě máme vyvěšené říkanky k jednotlivým písmenkům a již zažité básničky si děti opisují do sešitu. Tím, že pracují s důvěrně známým textem, se jim písmenka sama od sebe spojují a děti je začínají číst.
I pro děti, které již před nástupem do školy písmena znají, tímhle vším znaky získávají nové vrstvy a prostřednictvím příběhu, rytmu, vizuálních, hmatových i pohybových vjemů si je opravdu hluboce prožívají a upevňují.
Příběhy, čtení a vyprávění jsou jednou z nejdůležitějších složek našeho programu. Každý týden zpravidla pracujeme s novou pohádkou. K příběhu se po několik dní vracíme, děti se pokouší jej převyprávět, případně sehrát jako divadlo nebo propojit s výtvarnou aktivitou. Ke čtení nerozlučně patří také schopnost soustředit se, všímat si detailů v textu, naslouchat i sdílet postřehy a zážitky.
A právě to je podle nás cesta, jak přistupovat ke čtení u malých dětí. Navést je k tomu, že čtení je klíč k fascinujícímu světu příběhů, informací a fantazie. Děti mají přirozenou touhu číst. Rozlousknout ten oříšek a přijít na to, jak. V podnětném prostředí není problém, aby si ke čtení dítě přišlo samo od sebe.
Naši žáčci se zájmem reagují na psané informace ze svého okolí. Všímají si nápisů a cedulí a s nadšením je čtou. Nemáme žádnou společnou čítanku, ale děti se s různými texty ve škole setkávají a mají logicky chuť i potřebu je přečíst. Úroveň čtení u našich dětí je různá. Některé si spojují zatím slova a jednoduchá sousloví, ale máme i prvňáčky, kteří zvládají delší texty psané velkými písmeny (už si třeba doma před spaním čtou knížku), někteří dokonce i malými písmeny, jež nasávají společně s látkou 2. ročníku. Respektujeme to a přistupujeme ke každému individuálně. Osvědčuje se také přizpůsobovat obsah textů zájmu konkrétního dítěte. Pracujeme na vybudování knihovničky v rámci třídy tak, aby děti byly s knihami v kontaktu. Ctíme to, že čtení by mělo od samého počátku přinášet radost a uspokojení a naším hlavním cílem je podpořit u dětí pozitivní vztah k němu.