V řadě oblastí se ve Svobodné škole Chotěboř inspirujeme waldorfskou pedagogikou. Přístup k výuce psaní je jedna z nich. Odlišnosti jsou hned u psacího náčiní. Velmi dobrou zkušenost máme s barevnými voskovými bločky, jejich tvar a velikost ideálně podporuje správný úchop. Děti tedy začínají spíše s kreslením, než psaním písmen. S každým písmenkem se seznamují formou básničky nebo příběhu a zakreslují si jej do sešitu. Používáme velké sešity s čistě bílými stránkami. Děti kreslí písmenko nejdřív velké, postupně ho zmenšují, pokryjí jím volně třeba celou stránku a hledají pak nejzdařilejší tvary. To vše volně, bez linek a předepsaných znaků na začátku řádku. Cílem je, aby se dítěti tvar písmene zažil a dostal pod kůži, bez tlaku na vzorné napodobení předlohy. Tah voskového bločku nebo silné voskovky z přírodního včelího vosku je přitom do jisté míry shovívavější – písmenka vypadají pěkně, i ta, která by při psaní perem byla ještě kostrbatá. Psaní tak od začátku děti baví a přináší jim radost, zklamání z červeně opravené písanky u nás dítě nezažije, současně se přirozeně snaží o pěknou úpravu. Později se přechází na pastelky a pak na plnicí pero.

Na rozdíl od klasické základní školy máme i obsah učiva rozložen trochu jinak. V 1. ročníku se s dětmi věnujeme nejprve tzv. “formám”. Jde o přesně daný tvar, obrazec, který se kreslí nejčastěji jedním tahem. Může obsahovat rovné i oblé čáry a být různě složitý. Kreslí se různými směry, pravou, levou i oběma rukama, což výrazně podporuje spolupráci obou mozkových hemisfér. Kreslení forem vede k uvolnění dětské ruky, zároveň dává základ pro budoucí studium geometrie a rozvíjí cit pro kompozici a orientaci v prostoru. Odtud se přejde k velkým tiskacím písmenům a zpravidla druháčci pak postupují přes písmena malé abecedy k psacímu písmu.

V tomto systému má dítě možnost zažít si jednotlivé tvary písmen postupně, zato s větší intenzitou. Řada dětí znaky písmen zná už při příchodu do školy. Společně si je tu dáváme do dalších souvislostí, písmenka ožívají jako hrdinové příběhů, vyvozujeme je z obrazů atd. Píšeme i venku – klacíkem do hlíny, křídou na chodník, skládáme písmena z různých předmětů a přírodnin. Díky tomuto prožitku a díky postupnému zjemňování motoriky pak žáci nové formy písma, včetně psacího, zvládnou velmi rychle. Množství času, které by dítě trávilo nad písankou v první třídě, se o rok později výrazně zkracuje.

Naši prvňáčci i druháčci k psacímu písmu plnicím perem teprve směřují. Už dnes jim však písmo dobře slouží. Tiskacím písmem napíší, co potřebují. Prvním jejich společným dokončeným projektem byla ručně psaná a ilustrovaná kniha, kterou vymysleli pro děti ze Šalamounkova Dvorečku. Ve věkově smíšené skupině zároveň nelpíme na žádném předem daném postupu. Vycházíme vstříc dítěti, které je už v 1. třídě připravené, vyzrálé a má chuť do znaků, na kterých třeba zrovna pracují o rok starší kamarádi.