Letos máme ve společné třídě žáky 1. a 2. ročníku. Od září 2017 budou společně s novými prvňáčky už tři ročníky. Děti budou ale stále trávit určitou část programu společně a do menších skupin se budou dělit v závislosti na pokročilosti nebo zájmu. Takový model může být v jistém ohledu náročnější pro pedagoga, zároveň nese řadu výhod nejen pro něj, ale hlavně pro děti.

V první řadě je smíšený kolektiv přirozený. V rodině, mezi přáteli, v zaměstnání… nikde se v reálném životě nesetkáte s tím, že byste byli rozdělováni do sociálních skupin podle roku narození. I vývoj dítěte je individuální a je běžné, že na oblast, kterou jedno dítě už jasně chápe, bude jiné zralé až třeba za půl roku.

Ve smíšeném kolektivu děti vnímají odlišnosti, ale ne formou srovnávajícího hodnocení. Mladší mají reálnou představu, kam postupují (a jsou tím přirozeně motivovány), starší si naopak uvědomí, co už se naučily. Je podporována přirozená tendence ke spolupráci, komunikace a empatie. Starší může být mladšímu pomocníkem, při čemž si upevňuje své vlastní schopnosti a dovednosti, děti se učí pomáhat i pomoc přijímat.

V praxi vypadá výuka tak, že se děti společně zabývají nějakým tématem . Řídíme se Rámcovým vzdělávacím programem a učivo pro 1. a 2. třídu je diferenciované. Po půl roce máme zkušenosti, že prvňáčci “nasávají” už částečně i látku o ročník výš. Individuálně, podle vlastního zájmu tedy přijímají ty informace, na které jsou právě “naladěné a nastavené”. Na druhou stranu, pokud má starší dítě v nějaké oblasti potíže, může si ji přirozeně procvičovat s mladšími.