Přijít si ke čtení

Při výuce čtení na 1. stupni klasické školy je zažitý postup nácviku čtení od písmene, přes slabiky, slova až po věty. Pozornost je zaměřena zejména na trénování a zdokonalování techniky čtení. Existuje ale i jiná možnost, jak přivést děti k tomu, aby četly dobře a hlavě s radostí.

Čteme si, co koho zajímápísmena

Vychází z toho, že doba, kdy dítě dozrává ke čtení, je u každého trochu jiná. A také z předpokladu, že čtení není pouhou schopností znát písmena a díky nim zjistit, jaká slova jsou obsažena ve větě. Cílem čtení je jít pod povrch textu, porozumět mu, vnímat jej i s dalšími souvislostmi, poselstvími či ponaučeními. Odhalit i to nevyslovené. Schopnost dávat si přečtené do vztahu s vlastními zkušenostmi a prožitky. S tím samozřejmě postupně pracuje i klasický školní systém. My však odtud s dětmi ke čtení rovnou vycházíme, stejně jako řada dalších alternativních škol.

Epochy českého jazyka koncipujeme tak, že se děti postupně seznamují s jednotlivými písmeny. Ke každému novému znaku se pojí dynamické pohybové aktivity, příběh a krátká říkanka, v níž se dané písmeno často vyskytuje. Písmeno “K” se tak například stává kovářem s kladivem v ruce. Děti chodí společně po kruhu a odříkávají si například: Kladivem na kovadlinu, jenom kovář zná tu dřinu. Kovej, kovej, kováři, ať se dílo podaří. Koně vrané zapřahají, podkověnky nové mají. Pokaždé, když uslyší souhlásku K, mohou dupnout, tlesknout apod., čímž se učí identifikovat hlásku ve slově. Následně si do sešitu kreslí obrázek písmene K jako kováře.

Podobně se pak již známá písmenka procvičují. Vymýšlíme slovo začínající na dané písmeno tak, aby obsahovalo dané písmeno právě dvakrát, aby v něm bylo dané písmeno co nejvíce, aby na dané písmeno končilo… Máme ve třídě písmena vyřezaná z kartonu, která děti například dostanou do rukou za zády a hádají je podle tvaru, či písmena vystřižená ze smirkového papíru a nalepená na destičky (Montessorri pomůcky) – děti hmatem poslepu určují písmeno. Slova krokujeme, vytleskáváme nebo vyťukáváme počty hlásek a slabik. Pomocí předmětů nebo pohybů zaznamenáváme dlouhé a krátké slabiky. Hrajeme “autobus”, kde na poslední písmeno z předchozího slova vymýšlíme další. Písmenka máme na kartičkách, na dřevěných kolečkách i ve formě malované kamínkové abecedy. Z nich skládáme při různých příležitostech slova, která postupně čteme, a to klidně popředu i pozpátku.

Ve třídě máme vyvěšené říkanky k jednotlivým písmenkům a již zažité básničky si děti opisují do sešitu. Tím, že pracují s důvěrně známým textem, se jim písmenka sama od sebe spojují a děti je začínají číst.

I pro děti, které již před nástupem do školy písmena znají, tímhle vším znaky získávají nové vrstvy a prostřednictvím příběhu, rytmu, vizuálních, hmatových i pohybových vjemů si je opravdu hluboce prožívají a upevňují.

Příběhy, čtení a vyprávění jsou jednou z nejdůležitějších složek našeho programu. Každý týden zpravidla pracujeme s novou pohádkou. K příběhu se po několik dní vracíme, děti se pokouší jej převyprávět, případně sehrát jako divadlo nebo propojit s výtvarnou aktivitou. Ke čtení nerozlučně patří také schopnost soustředit se, všímat si detailů v textu, naslouchat i sdílet postřehy a zážitky.

A právě to je podle nás cesta, jak přistupovat ke čtení u malých dětí. Navést je k tomu, že čtení je klíč k fascinujícímu světu příběhů, informací a fantazie. Děti mají přirozenou touhu číst. Rozlousknout ten oříšek a přijít na to, jak. V podnětném prostředí není problém, aby si ke čtení dítě přišlo samo od sebe.

Naši žáčci se zájmem reagují na psané informace ze svého okolí. Všímají si nápisů a cedulí a s nadšením je čtou. Nemáme žádnou společnou čítanku, ale děti se s různými texty ve škole setkávají a mají logicky chuť i potřebu je přečíst. Úroveň čtení u našich dětí je různá. Některé si spojují zatím slova a jednoduchá sousloví, ale máme i prvňáčky, kteří zvládají delší texty psané velkými písmeny (už si třeba doma před spaním čtou knížku), někteří dokonce i malými písmeny, jež nasávají společně s látkou 2. ročníku. Respektujeme to a přistupujeme ke každému individuálně. Osvědčuje se také přizpůsobovat obsah textů zájmu konkrétního dítěte. Pracujeme na vybudování knihovničky v rámci třídy tak, aby děti byly s knihami v kontaktu. Ctíme to, že čtení by mělo od samého počátku přinášet radost a uspokojení a naším hlavním cílem je podpořit u dětí pozitivní vztah k němu.

Společné setkání pro stávající i budoucí žáčky

Akce pro stávající i budoucí žáčky, jejich rodiče i Vás, kdo chcete jen nakouknout, co a jak.
Toto pondělí – 20. března – od 16 hod. u Horního Mlýna. Průvodci pro příští školní rok chystají program pro děti, dospělí dostanou veškeré potřebné informace a budou mít prostor probrat vše, co je zajímá.
Chystáme se dělat oheň, pršet by nemělo. Holinky ale pro jistotu s sebou

horni mlyn

Na psaní jdeme trochu jinak

V řadě oblastí se ve Svobodné škole Chotěboř inspirujeme waldorfskou pedagogikou. Přístup k výuce psaní je jedna z nich. Odlišnosti jsou hned u psacího náčiní. Velmi dobrou zkušenost máme s barevnými voskovými bločky, jejich tvar a velikost ideálně podporuje správný úchop. Děti tedy začínají spíše s kreslením, než psaním písmen. S každým písmenkem se seznamují formou básničky nebo příběhu a zakreslují si jej do sešitu. Používáme velké sešity s čistě bílými stránkami. Děti kreslí písmenko nejdřív velké, postupně ho zmenšují, pokryjí jím volně třeba celou stránku a hledají pak nejzdařilejší tvary. To vše volně, bez linek a předepsaných znaků na začátku řádku. Cílem je, aby se dítěti tvar písmene zažil a dostal pod kůži, bez tlaku na vzorné napodobení předlohy. Tah voskového bločku nebo silné voskovky z přírodního včelího vosku je přitom do jisté míry shovívavější – písmenka vypadají pěkně, i ta, která by při psaní perem byla ještě kostrbatá. Psaní tak od začátku děti baví a přináší jim radost, zklamání z červeně opravené písanky u nás dítě nezažije, současně se přirozeně snaží o pěknou úpravu. Později se přechází na pastelky a pak na plnicí pero.

Píšeme voskovými bločky a voskovkami

Na rozdíl od klasické základní školy máme i obsah učiva rozložen trochu jinak. V 1. ročníku se s dětmi věnujeme nejprve tzv. “formám”. Jde o přesně daný tvar, obrazec, který se kreslí nejčastěji jedním tahem. Může obsahovat rovné i oblé čáry a být různě složitý. Kreslí se různými směry, pravou, levou i oběma rukama, což výrazně podporuje spolupráci obou mozkových hemisfér. Kreslení forem vede k uvolnění dětské ruky, zároveň dává základ pro budoucí studium geometrie a rozvíjí cit pro kompozici a orientaci v prostoru. Odtud se přejde k velkým tiskacím písmenům a zpravidla druháčci pak postupují přes písmena malé abecedy k psacímu písmu.

V tomto systému má dítě možnost zažít si jednotlivé tvary písmen postupně, zato s větší intenzitou. Řada dětí znaky písmen zná už při příchodu do školy. Společně si je tu dáváme do dalších souvislostí, písmenka ožívají jako hrdinové příběhů, vyvozujeme je z obrazů atd. Píšeme i venku – klacíkem do hlíny, křídou na chodník, skládáme písmena z různých předmětů a přírodnin. Díky tomuto prožitku a díky postupnému zjemňování motoriky pak žáci nové formy písma, včetně psacího, zvládnou velmi rychle. Množství času, které by dítě trávilo nad písankou v první třídě, se o rok později výrazně zkracuje.

Naši prvňáčci i druháčci k psacímu písmu plnicím perem teprve směřují. Už dnes jim však písmo dobře slouží. Tiskacím písmem napíší, co potřebují. Prvním jejich společným dokončeným projektem byla ručně psaná a ilustrovaná kniha, kterou vymysleli pro děti ze Šalamounkova Dvorečku. Ve věkově smíšené skupině zároveň nelpíme na žádném předem daném postupu. Vycházíme vstříc dítěti, které je už v 1. třídě připravené, vyzrálé a má chuť do znaků, na kterých třeba zrovna pracují o rok starší kamarádi.

Proč chceme školu bez známkování

Výsledek obrázku pro vysvědčení

Známkování ke klasickému školnímu systému neodmyslitelně patří a pro většinu lidí je téměř nepředstavitelné, že by vzdělávání mohlo bez něj fungovat. A přesto právě jednou z nejpodstatnějších věcí ve Svobodné škole Chotěboř je to, že hodnocení žáků škálou známek 1-5 odmítáme.

Malé dítě nadšeně poznává svět a s radostí se učí nové a nové věci. Naučí se lézt, chodit, mluvit, obléknout se, postupně získá povědomí, jak se chovat ve společnosti dalších lidí a velikou spoustu informací z mnoha oblastí života. Tento přirozený proces učení dostává s příchodem do školy nový rozměr. Činnost dětí začínají provázet červené a černé puntíky, razítka, známky. Dítě je pomalu vedeno k tomu, že za jakoukoli aktivitu, kterou projeví, bude ohodnoceno. Vnitřní motivace pomalu mizí a dítě si upevňuje postoj, že cílem učení je mít dobré známky. O co ale skutečně jde? O to, jestli mi při písemce o bod uteče lepší známka? Nebo o to, zda obsah učiva doopravdy chápu a budu schopen jej v životě využít? To, co dítě potřebuje, je zpětná vazba. Tedy informace o správnosti či nesprávnosti postupu či výsledku. Chybu, kterou systém známkování hodnotí negativně, my vnímáme jako prostředek k dalšímu učení. Je potřeba ji najít, přijít na správné řešení a poučit se tím do dalších situací. Ne porovnávat, kdo měl chyb víc, kdo méně, a podle toho se “škatulkovat”.

Vzájemné srovnávání se s ostatními vnímáme jako druhý negativní faktor ve škole. Pro nadanější děti se učení stává honbou za pěknými známkami, ti, kterým se tolik nedaří, často rezignují, protože pochopí, že na jedničkáře stejně nemají. Známkování přináší do prostředí školy stres. Přitom moderní poznatky z oboru neurologie poukazují na fakt, že skutečně efektivní učení je možné pouze v bezpečném prostředí.

V naší škole nehodnotíme dítě ve srovnání s jiným. Díváme se na to, kde dítě stálo na začátku, kam až mohlo dojít a kam skutečně došlo. To může žák sám ovlivnit. Kam se dostal za stejnou dobu spolužák, není podstatné.

Velmi specifické bylo v tomto ohledu pololetní vysvědčení našich žáčků. Každému bylo vypracováno podrobné slovní hodnocení, které je určeno rodičům. Děti dostaly stručnější popisnou zpětnou vazbu ve formě krásně barevného, ručně psaného osobního dopisu. Dítě moc dobře samo ví, co umí, v čem udělalo velký pokrok a kde má naopak slabší místa. Pokud je ale třeba skutečně to nějak z venku hodnotit, jsme přesvědčeni, že mnohem cennější je pro dítě tato výše uvedená forma, na rozdíl od unifikovaného vysvědčení s velkou jedničkou, díky níž žák dostává nekonkrétní informaci: “Jsi šikulka.” Nehodnotíme, jaký žák je. Jestli šikovný nebo méně šikovný. Díváme se na to, co se učí, ale ne prostřednictvím jednotlivých předmětů, vnímáme ho komplexně. Nehodnotíme pouze vědomosti, tedy myšlení, ale i cit (vyjádření vlastních pocitů, prožívání ve vztahu k přírodě a v sociálním soužití) a vůli (projevy jemné a hrubé motoriky, oblast projevů aktivity či pasivity, zájmu, vytrvalosti, schopnost překonávat překážky, dosahovat cíle, rytmus).

Žáci v naší škole nedostali od začátku školního roku žádnou známku. Přesto s radostí píší, čtou, počítají, učí se stále nové věci o sobě i o světě. Dělají pokroky, které sami sledují.

K dnešnímu i předchozímu článku vřele doporučujeme shlédnutí videa s PhDr. Janou Nováčkovou, CSc. (Respektovat a být respektován).

Další setkání pro rodiče

plakatek_inf schuzky 2017

Získáte aktuální informace o tom, jak naše škola od září funguje a jaké máme plány na příští školní rok.
Přijímat budeme děti 1., 2. i 3. ročníku a pro jejich rodiče je setkání primárně určeno. Rádi ale odpovíme na otázky komukoli, kdo se o inovativní vzdělávání v Chotěboři zajímá. Těšíme se na vás!

Masopust

masopustplakat

V období masopustu jsme se naučili řadu písniček a říkanek k danému tématu. Povídali jsme si o tom, jaký význam masopust má a o starých lidových tradicích spojených s tímto obdobím. Víte například, co v překladu znamená slovo karneval a jak s masopustem souvisí?

Na masopustní rej jsme si promýšleli masky, vyrobili jsme rekvizitu pro jednu ze zábavných disciplín – barevnou krabici s otvorem na házení rýžových polštářků. A taky jsme se pustili do tradičních koblih. Podle receptu se vážilo, míchalo, smažilo a ochutnávalo. Mňam! Ty byly!

http://www.svobodnaskolachotebor.cz/fotogalerie/nggallery/fotogalerie/Masopust-2017—koblihy

To je ta škola, kde si děti můžou dělat, co chtějí…

Naše škola má v názvu slovo “svobodná”. Představy o tom, co se za tím skrývá, jsou různé. To, že u nás děti v řadě ohledů mají velkou volnost, je pravda. Zároveň ale máme jasně daná pravidla, která dodržujeme. Jsou to pravidla, která utváříme společně s dětmi. Taková, která dávají smysl. Ta nejdůležitější si děti ve třídě napsaly a vyvěsily.
Uvnitř třídy se většina programu odehrává na koberci a děti mají velkou svobodu pohybu. Sedí, leží, klečí a pouze na činnosti, které sezení u stolu vyžadují – jako je např. psaní – se přestěhují do lavice. Nejsou nuceny v jednu chvíli dělat „povinně“ všechny stejnou věc, stejným způsobem. Mají možnost dojít k řešení úloh nebo problému svou vlastní cestou, nediktujeme jeden jediný správný postup.
Učíme se tak, jak je nám to nejpříjemnější
Respektujeme to, že se dítě nějaké činnosti nechce zúčastnit. Zároveň platí dohoda, že není možné rušit ostatní a znemožňovat danou činnost jim. V praxi to nikdy moc dlouho netrvá a dítě se přirozeně, bez nucení, do aktivit zapojuje.
Často diskutovaným pojmem v této souvislosti bývá poslušnost. To, že dítě má poslouchat rodiče, učitele, obecně autoritu, je poměrně rozšířený názor. Ovšem není to tak jednoduché. Dítě poslušné je vlastně dítě závislé. Dítě lehce manipulovatelné. Ve Svobodné škole Chotěboř vycházíme z principů přístupu Respektovat a být respektován, který se opírá jak o vědecké poznatky (zejména z psychologie), tak o řadu zkušeností z praxe. Pedagog nese odpovědnost za fungování celé skupiny, nevnímáme ho ale jako osobu, která rozdává pokyny, a děti je na povel plní. Místo toho je člověkem otevřeným k diskusi, poskytuje informace, pomáhá moderovat hledání řešení. Chceme děti vést k tomu, aby vnímaly důsledky svého chování a nesly za něj odpovědnost. Aby dokázaly odhadnout, co k čemu povede, a podle toho se uměly rozhodovat. Aby byly samostatné, zodpovědné a šťastné.

Pololetní přezkoušení ve Svobodné škole Chotěboř

Ve středu 18. ledna proběhlo první přezkoušení našich žáků. Je to podmínka režimu domácího vzdělávání, v němž jsou prozatím vedeni. S jedinou výjimkou jsou zapsáni pod ZŠ Buttulova, což je tedy škola, která jednou za půl roku kontroluje výstupy a pokrok žáků.
Rádi bychom na tomto místě poděkovali paní ředitelce i paním učitelkám za ochotu přijít za dětmi do jejich známého prostředí a za to, že díky nim vše proběhlo bez stresu a v příjemné atmosféře. Žáčci vnímali zkoušející jako milé hosty.
Nejprve proběhla rytmická část vyučování a následovala část epochy matematiky, takže “přezkušující komise” měla možnost vidět žáky přímo v akci. Poté děti představovaly společně svá portfolia, sešity, obrázky apod. a povídaly o nich.
Podle vyjádření vedení ZŠ Buttulova žáci prospívají dobře a zvládají rámcově obdobné učivo jako jejich vrstevníci na klasické základní škole.

Pololetní přezkoušení

Projekt VLNA – spřádání

Na podzim jsme začali pracovat na projektu VLNA. Vydali jsme se krok za krokem po stopách toho, odkud se vezme klubíčko vlny. Po stříhání, čištění a praní ovčího rouna, jsme postoupili k spřádání.

Pár fotek ke shlédnutí tady 🙂

CAM00708

Proč preferujeme věkově smíšený kolektiv

Letos máme ve společné třídě žáky 1. a 2. ročníku. Od září 2017 budou společně s novými prvňáčky už tři ročníky. Děti budou ale stále trávit určitou část programu společně a do menších skupin se budou dělit v závislosti na pokročilosti nebo zájmu. Takový model může být v jistém ohledu náročnější pro pedagoga, zároveň nese řadu výhod nejen pro něj, ale hlavně pro děti.

V první řadě je smíšený kolektiv přirozený. V rodině, mezi přáteli, v zaměstnání… nikde se v reálném životě nesetkáte s tím, že byste byli rozdělováni do sociálních skupin podle roku narození. I vývoj dítěte je individuální a je běžné, že na oblast, kterou jedno dítě už jasně chápe, bude jiné zralé až třeba za půl roku.

Ve smíšeném kolektivu děti vnímají odlišnosti, ale ne formou srovnávajícího hodnocení. Mladší mají reálnou představu, kam postupují (a jsou tím přirozeně motivovány), starší si naopak uvědomí, co už se naučily. Je podporována přirozená tendence ke spolupráci, komunikace a empatie. Starší může být mladšímu pomocníkem, při čemž si upevňuje své vlastní schopnosti a dovednosti, děti se učí pomáhat i pomoc přijímat.

V praxi vypadá výuka tak, že se děti společně zabývají nějakým tématem . Řídíme se Rámcovým vzdělávacím programem a učivo pro 1. a 2. třídu je diferenciované. Po půl roce máme zkušenosti, že prvňáčci “nasávají” už částečně i látku o ročník výš. Individuálně, podle vlastního zájmu tedy přijímají ty informace, na které jsou právě “naladěné a nastavené”. Na druhou stranu, pokud má starší dítě v nějaké oblasti potíže, může si ji přirozeně procvičovat s mladšími.

Vyrábíme si svůj kalendář

Máte zájem o pravidelné informace o škole?

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Svobodná škola Chotěboř na Facebooku